Modely a metody jsou jedním z hlavních Effenbergerových teoretických děl. Jádro nedokončené knihy tvoří studie psané mezi lety 1966–1970, ale jsou do ní zařazeny také texty z poloviny 70. let. Autor rozvíjí a dobově aktualizuje surrealistický světonázor, poskytuje kritiku tehdejší konzumní a masové společnosti a nabízí obrysy surrealistického řešení psychosociální krize. Zároveň tak rozpracovává svou teorii dialektiky intelektu a imaginace a metodologický projekt komplementarity surrealismu, psychoanalýzy a československého strukturalismu. Knihu k vydání připravil, doprovodil rozsáhlým kritickým komentářem a studií Šimon Wikstrom Svěrák. Humanismus je schopnost tvořit; to právě znamená myšlenku „všechnu moc imaginaci!“. Nepředstavuje moc ve starém smyslu toho slova: je to moc přítomná, která nemá nic společného s tím humanismem, který je většinou připraven udusit básníka. Vratislav Effenberger souborné dílo, sv. 4